Nový design

Listopad 2013

Moon Trance

29. listopadu 2013 v 14:41 | Dana Smilová |  Lindsey Stirling

Elements

29. listopadu 2013 v 14:40 | Dana Smilová |  Lindsey Stirling

Crystallize

29. listopadu 2013 v 14:36 | Dana Smilová |  Lindsey Stirling

O Lindsey Stirling

29. listopadu 2013 v 14:35 | Dana Smilová |  Lindsey Stirling
Tuto rubriku bych chtěla věnovat svojí oblíbené celebritě Lindsey Stirling.
Lindsey je známá houslistka. Kombinuje klasickou houslovou hudbou tu moderní elektronickou. Většinou hraje pouze instrumentální skladby, vyjímečně doprovází ostatní hudební osobnosti na housle. Je slavná hlavně originalitou svých videoklipů, a to hlavně tím, že jejich průběh doprovází kombinací baletních prvků s gymnastikou.
Poprvé se ve světě šoubyznysu objevila v soutěži amerika má talent v roce 2010.

Ellie Goulding - portrét

29. listopadu 2013 v 14:20 | Dana Smilová |  Moje výkresy
Tak a tady je portrét známé britské zpěvačky Ellie Goulding. Tentokrát není kreslený pastelama, ale tužkou. Polovina jejího obličeje je natištěná. Zbytek jsem dokreslila.

Abstraktní řeka

29. listopadu 2013 v 14:14 | Dana Smilová |  Moje výkresy
Tohle je abstraktní obrázek (není to kreslené podle pravdy, je to jen duchovní zobrazení) řeky. Také je kreslený pastelama.

Kostel sv. Martina

29. listopadu 2013 v 14:12 | Dana Smilová |  Moje výkresy
Tak tady je obrázek kostela v Dolním Benešově. Kreslila jsem ho pastelama.

Bříza

29. listopadu 2013 v 14:08 | Dana Smilová |  Moje výkresy
Dávám tady obrázek břízy, kterou jsem nakreslila v 5. třídě.
Jsou to sice už čtyři roky, ale někde jsem ho vyhrabala :)

Kdo je Dana Smilová?

28. listopadu 2013 v 16:08 | Dana Smilová |  O blogu
Ahoj,
Takže, budu upřímná. Dana Smilová neexistuje. Je to jméno, které jsem si vymyslela, když jsem tento blog zakládala. Ve skutečnosti se jmenuju Lucie S--------á. Pokud byste po mně něco chtěli, napište mi na facebook Dana Dandýsek Smilová. Po pravdě, je to fake.
Taky tu vyvstává jeden problém. Mám omezený přístup k pc, proto mi tak trvalo, dát tu 3. kapitolu svojéí první knihy. Na Vánoce bych měla dostat notebook, tak do té doby mě berte trochu s rezervou.
A teď něco o mně.
1) Jsem žákyně deváté třídy základní školy. Na střední jsem se rozhodla jít do Opavy a to buďto na Střední průmyslovou a uměleckou školu na obor grafický design, nebo na průmyslovou stavební studovat architekturu. Mým cílem je být spisovatelkou na volné noze.
2) Narozeniny slavím přesně 31. prosince. Takže mi za měsíc bude sladkých patnáct.
3) Na fb jsem téměř 10 hodin denně, mám ho totiž v mobilu, kdežto blog mi tam nefunguje. Můžu si akorát tak přečíst komentáře.
4) Ráda píšu, maluju, čtu si atd. Jdou mi vlastně skoro všechny umělecké obory, až na zpěv a hru na hudební nástroj.

Takže, ještě bych vám ráda sdělila, že pracuju na druhé knize s názvem "Nezvěstná." A o čem bude? Nechte se překvapit.
Dále bych tu ráda někdy dala svoje výkresy, co jsem nakreslila.
S pozdravem
Dana Smilová (fake)

Kapitola 3 katastrofa

28. listopadu 2013 v 15:56 | Dana Smilová |  Moje první kniha - Mojí vinnou
Omlouvám se, ale neměla jsem čas :( . Tak tady máte další kapitolu. :)

Jeden z těch chlapů mě začal líbat. Cítím jeho smradlavý dech. Dělá se mi špatně. Někdo mi strhává kalhotky. Už je zo tady, pomyslela jsem si. Na břicho mi stéká něco teplého a lepkavého. Asi budu zvracet. Po tvářích mi stékají slzy. Když v tom... myslím, že slyším kroky, ale nejsem si jistá. Volám o pomoc a tím si vysloužím pořádnou ránu přes obličej. Kroky se přibližují. A pak...
Násilníci ty kroky zřejmě ty kroky slyší taky a bleskově opuští místo činu. Stále ještě maximálně vyděšená ležím na zemi a chytám ztracený dech.
"Jsi v pořádku?" ptá se mně hlas, který tak dobře znám. Denis mi podává ruku, abych mohla vstát.
Schválně ji nechytnu a vstávám sama. Mezi námi přece nic nebude.
Ve stoje si opráším špinavé nohy a vzpříma mu pohlédnu do očí: "Díky." řeknu a chystám se odejít. Chytne mě za ruku a přitáhne k sobě.
"Sáro, musíme ten slib porušit. Já prostě nedokážů žít s myšlemkou, že nemůžeme být spolu. Tak zoufalý jsem ještě nikdy nebyl. Opravdu hodně a upřímně tě miluju."
"Sakra Denisi, mysli na Petru. Ten slib prostě nesmíme porušit." ani nevím, kde se ty slova ve mně berou. Nejradši bych řekla to samé co on mě.
Povzdychl si a pak to udělal. Přitáhl si mně ještě blíž a políbil mě. Málem se mi podlomila kolena, jak to byl nádherný pocit. Najednou jsem se rozbrečela. Myslela jsem na Petru a jak se asi bude tvářit, až na tohle příjde. Jak ji to bude mrzet. Pak jsem ho odstrčila a běžela domů...

"Kde jsi tak dlouho? A kdy ses jako měla vrátit?" no jasně, to jsem mohla čekat. Všetečné dotazy paní domácí (mámy).
"A jak to prosím tě vypadáš? Cos dělala?" pohlédla jsem do zrcadla a...zděsila se. Vlasy jsem měla tak rozcuchané, že se snad ani nedaly rozčesat. Klem očí mi telky černé potůčky slz a tužky na oči. Ret mám roztrhnutý a přes půlku obličeje se mi táhne dlouhá odřenina. Moje nohy jsou plné krvavých šrámů od třepů a oblečení je celé potrhané a špinavé.
"Co se stalo? Kde máš ten džbán s pivem?" hystericky po mě křičela matka.
Jestliže byl Denis schopný mě líbat v tomhle stavu, tak mě asi opravdu miluje.
"Sáro, odpověz!" mámin hlas nabíral divoké otáčky. Omluvně jsem pokrčila rameny otravná máma. Ani mě nenechá vyspat.
"Já vím, že jsi vzhůru a jenom děláš že spíš. Však ty mi to jednou řekneš." Dopoví mamka a uraženě zůstane sedět na mojí posteli. Chová se jak malé děcko.
"No dobře." kapituluji a vypovím ji všechno. Všechno mimo líbání s Denisem. To je pouze moje a jeho tajemství.
"Sáro, proč jsi mi to neřekla už včera? Co tě to popadlo? Vždyť my si říkáme všechno." už dávno ne, mami. To ty si jen myslíš, že si říkáme všechno. Já ti říkám vždy jenom zlomek toho všeho.
"Nevím, asi jsem byla jen rozrušená." zalžu automaticky. Máma se s touto odpovědí evidentně spokojí a opuští můj pokoj.
Chvilku si čtu, když mi najednou pípne zpráva od Petry. Chvilku si píšeme SMSky. Pak zazvoní dole zvonek. Slyším kroky po schodech vedoucích k mýmu pokoji. Ozve se zaklepání.
Otevřu a světe, div se, Denis.
"Ahoj, nemáš chvilku? Chtěl bych si promluvit o včerejšku." aha. Nechala jsem Petru Petrou a sedla si na postel vedle něho.
"No?" přišla mi nová zpráva. Ignoruju ji a vnímám jen Denise.
"Promiň, ale já nevím, co jsem to udělal. Neměl jsem ti dávat tu pusu. Teď je všechno ještě komplikovanější. Nechci Petře zlomit srdce, ale zároveň chci být s tebou. Obojí najednou nejde. Musí to skončit. Miluju tě, Sáro." ach jo, co jsem mohla čekat. Je tak čestný.
Ale,...
Ono se to zase podělalo. Přišlo mi pár nových zpráv, ale ani jednu jsem si nepřečetla. Měla jsem co dělat s líbáním Denise. Nevím, jak se to stalo, ale prostě jsme se začali líbat.
A najednou se otevřely dveře.
A v nich stála Petra.
Pokračování příště,...