Nový design

Kapitola 1, Denis

23. listopadu 2013 v 12:14 | Dana Smilová |  Moje první kniha - Mojí vinnou
Jmenuji se Sára a je mi šestnáct let. Mám nejlepší kamarádku Petru. Jsme společně jedna ruka, nedáme bez sebe ani ránu. Říkáme si všechno. Všude chodíme spolu. Jsme kámošky na živovot a na smrt. Mezi námi je neviditelné pouto přátelství, které nikdo, ale fakt nikdo nezničí...

"Čau, mám jednu fakt super novinu," oznámila mi hned ze dveří Petra, sotva jsem jí otevřela, aby mohla jít dál, "byla jsem s rodiči na té nudné oslavě bábiných narozenin a seznámila jsem se tam s jedním fáákt božím klukem. Jmenuje se Denis a je opravdu sexy a báječně krásný a,..." zamrazilo mě. Petra byla na té nudné oslavě už před měsícem, tak proč mi o tom říká až teď ?
"Chodíme spolu a ty ho prostě MUSÍŠ poznat. Je to fakt džentleman..."
Že by se mi začala vzdalovat? Co když jí už na mě nezáleží? Má snad oči jen pro Denise a na mě se hodlá vykašlat?
"...a proto jdeme zítra ven. Všichni tři. No není to vzrušující? Bude se ti líbit, uvidíš."
Až teď mi došlo, co to celou dobu říká.
"Co? nemůžu jít s váma." namítla jsem.
"A to jako proč?" odvětila.
"Je to tvůj kluk, nemůžu se mezi míchat." dej mi pokoj, už jsem se rozhodla.
"Ale můžeš. Ne, počkat, nemůžeš," že by dostala rozum? ", musíš, protože tě zvu." ne, ne, ne, a ne. Ta je neodbytná. Nikdy bych nevěřila, že se budu snažit zbavit se Petry.
"Ne, to nejde. Budu si připadat jak páté kolo u vozu." rezignovaně jsem povzdechla.
"Neboj, nebudeš. Bude to zábava. Tak zítra ve tři u kina. A nezapomeň přijít."
A tak se stalo, že jsem skončila ve tři odpoledne u kina a čekala, až příjde moje nejlepší kamarádka v doprovodu toho nejúžasnějšího kluka na světě.

"Ahoj, Sáro, nečekáš dlouho?" vybalila na mě Petra hned, jak přišla.
"Ne." řekla jsem, přestože jsem tu mrzla už půl hodiny.
"Sáro, tohle je Denis, můj přítel. Denisi, tohle je Sára, moje nejlepší kamarádka." představila nás Petra.
"Ahoj, Sáro, jsem rád, že tě poznávám." zašeptal moje jméno, jako by to bylo něco sladkého, co si chce co nejlépe vychutnat na jazyku, pomazlit se s tím a pak teprve vypustit s úst. Omámeně jsem sledovala jeho nádherný obličej, každou křivku jeho dokonalého těla. Všechno na něm bylo dokonalé, od kaštanově hnědých mírně rozcuchaných vlasů až po perfektní postavu s vyrýsovaným svalstvem. Připadala jsem si jako královna, když se na mě usmál.
"Sáro, jsi v poho?" zeptala se mě Petra a jemně mnou zatřásla.
"Jo jsem." pípla jsem stále ještě omámená Denisovou krásou.
"Jsi nějaká zamyšlená, Sáro." poznamenal denis a zase se s mým jménem doslova pomazlil. Bože můj, jak tento den přežiju.

Probudil mě ostrý zvuk zvonku u dveří.
"Sáro, hledá tě nějaký chlapec." ozvala se ze zdola mámin hlas. Rozespale jsem vstala a hodila na sebe župan. Zamžourala jsem na hodiny a zjistila, že už je jedenáct. Půlku neděle jsem prospala.
Vzpoměla jsem si na kluka, co na mě čeká dole. Zvědavá, kdo to je jsem se vydala dolů po schodech.
"Ahoj" před dveřmi stál ten nejkrásnějši kluk, jakého jsem kdy viděla. Denis.
"A-a-čau." super, chytřeji jsem znít nemohla.
"Neměla bys chvilku čas, Sáro?" zeptal se a mě se blahem zachvělo srdce z toho vymazleného "Sáro".
"Haló, Země volá Sáru, děje se něco?" aha, zase jsem se zamyslela.
"Jo, mám chvilku," zaculila jsem se,"pojď dál, Denisi". Hezky, zním jako dokonalý inteligent.
"Dobře." a už jsme šli do mého pokoje.
"Máš to tu pěkný." řekl, sotva jsme vešli. Nečekla na to, až mu něco řeknu a automaticky se posadil na moji poste. Poklepal na místo vedle sebe, tak jsem si také sedla.
"Sáro?" zase to rozkošné mazlení s mým jménem.
"Hm?" neumím mluvit nebo co?
"Chtěl bych ti něco říct"
"A copak?"
"Víš, zhruba před měsícem jsem potkal Petru a myslel jsem si, že jsem do ní zamilovaný. Ale to je omyl. Já, potkal jsem jinou dívku. Zamiloval jsem se do jiné." a kruci. Má jinou. Petru to zničí, pomyslela jsem si a pokoušela se utišit své bušící srdce.
"Chceš vědět, kdo je ta dívka," pokračoval Denis,"kterou miluji nade vše?" ne a ne a ne a ne.
"Ano." Kruci!
"Jsi to ty, Sáro. Jsi pro mě to nejkrásnější stvoření na světě. Připomínáš mi překrásnou bohyni. Líbí se mi tvoje vlasy, jsou tak jemné, dlohé a připomínají vodopád zlatých kudrn. Líbí se mi tvé oči, jsou jako dvě šedé studánky. Líbí se mi na tobě všechno, a to všechno dává dohromady tebe. Toho nejkrásnějšího tvora ve vesmíru. Miluji tě, Sáro" co? Taky tě miluji.
"Taky tě miluji." Sakra, to jsem neměla. Denisovy oči se rozzářily.
Jeho tvář se blížila k té mé. Každý kousek mého těla volal: "Ano, polib mě." Jen někde vzadu mi malý hlásek našeptával: "Nech toho, není to správné vůči Petře. Měla by ses držet zpátky". Ale já poslouchala tu větší část svého těla. A pak se to stalo.
Naše rty se spojily. Mírně jsem pootevřela ústa a naše jazyky začaly hrát dokonalou souhru. Zvedám ruce a pokládám na jeho ramena. Líbáme se. Dlouze a vzrušivě. Ach bože.já ho miluji.
"Jsi pro mě vším, Sárinko." šeptá mi mezi polibky, ale pak se otevřou dveře...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 dada/kate dada/kate | Web | 23. listopadu 2013 v 14:00 | Reagovat

Tak to bolo super! Mala by si si vypýtať niečo akonobelovku alebo také niečo. Už sa teším na ďalšiu kapitolu :D
Dúfam, že bude čoskoro...

2 T!motej T!motej | E-mail | Web | 23. listopadu 2013 v 18:14 | Reagovat

ty jo doufám že brzy bude další kapitola tato byla naprosto báječná opravdu moc se těšim na pokračování

3 Bellaa01 Bellaa01 | E-mail | 30. listopadu 2013 v 21:00 | Reagovat

wow, to bylo super!!! Nemůžu se dočkat další kapitoly! :) Raději si na to nech udělat patent, ať ti to nekdo nepřebere. Byla by to škoda přebrat budoucí spisovatelce její super dílo!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.