Nový design

Kapitola 2. cesta lesem

24. listopadu 2013 v 12:04 | Dana Smilová |  Moje první kniha - Mojí vinnou
"MAMI!!! Co to děláš!!!" zařvala jsem směrem ke dveřím stále ještě omámená Denisovými rty.
"Ou, pardon, nenechte se rušit." máma zrudla jako rajče a pomalu vycouvala z pokoje. Po chvíli zavolala směrem k mému pokoji: "Sáro, hlavně ať nejsem babičkou, víš, že ještě nemůžeš..."
"Jo, mami, díky za trapas." zamumlala jsem a omluvně se na Denise zašklebila. Všimla jsem si, že zadržuje smích a pořádně ho praštila polštářem. Když se usmívá, má kolem očí takové krásné vějířky vrásek.
"Takhle to dál nejde." zvážněl a vějířky zmizely.
"A co?" proč vždycky v jeho přítomnosti plácám takové nesmysly? Akorát se ztrapňuju. Měla bych držet zobák.
"Mezi námi nesmí nic být. Petra je do mě vážně blázen, poznám to. Jste přece nejlepší kamarádky, zrada od dvou nejbližších by ji asi hodně ublížila."
Sakra, on má pravdu.
"Musí to skončit!" skoro jsem vlastní hlas nepoznávala, jak zněl rozhodně.
"Tak jo, mezi námi už nikdy nic nebude." po tomto prohlášení vstal a ráznými kroky odcházel ke dveřím. Ani se nerozloučil. Plní svůj slib fakt dobře. Mezi námi nebude nic, ani přátelství. Zabolelo mě u srdce.
Všem je asi jasné, že svůj slib porušíme. O čem by jinak tento příběh byl?

Už týden se úspěšně vyhýbám Denisovi. Jde to hladce. Tedy až na ty hysterické záchvaty, co mívám ždy, když si představím, že se asi Denis zrovna líbá s Petrou a ne se mnou.
Všichni stejně víme, že to tak nemůže vydržet věčně. Ono se topokazilo až po dvou měsících, kdy začaly letní prázdniny.
Jak už jsem řekla, začaly letní prázdniny, ale já se z nich neuměla radovat. Cítila jsem někde uvnitř sebe prázdno, které se každou chvíly bez Denise prohlubovalo.
Večer táta pořádal pořádal grilovačku pro nás a všechny sousedy. Bylo krásně a když se snesla tma, vládla kolem ohně tak uvolněná nálada, že i ta prázdnota v mém srdci ustupila do pozadí. Po dlouhé době jsem se konečně dokázala znova smát.
Ale to až do chvíle, ky došlo pivo. Táta stál u grilu a hlídal steaky, máma každou chvíli odskakovala za mou malou sestřičkou Anetou. Pro pivo jsem měla dojít já.
Hospoda, kde nás všichni znají, takže mi pivo bez problémů prodají, leží asi půl kilometru odtud cestou přes les. Nikdy se tam nikomu nic nestalo, takže bez problémů. V ruce jsem tiskla máminu stokorunu, do druhé jsem popadla prázdný džbán na pivo a vyrazila.
V minisukni a tričku bez ramínek, které dokonale odhalovalo mé poprsí jsem si připadala trochu nejistě. Měla bych se co nejdříve vrátit.
Pomalu jsem vykročila do lesa a bázlivě se otáčela po všech stranách. Nikdy se tu nic nestalo, ale pro jistotu...
V polovině cesty kousek ode mně zašramotilo v křoví. Někdo nebo něco tu je. Cítím, jak se mé nohy dávají na útěk. Žádné další kroky za sebou neslyším, ale bojím se ohlédnout, co bych mohla vidět. Zastavuji se až u hospody.
S rukou na klice se opatrně rozhlédnu po lese. Teprve, až se ujistím, že mám asi jen bujnou fantazii, stisknu kliku a vejdu do hospody.
Do nosu mě udeří pach pivních výparů, cigaretového dýmu a zpocených nemytých těl místních opilců. Barmanka Romana na mě od pultu zamává. Jdu přímo k ní a neohlížím se po opilcích, kteří by mě asi ze všeho nejraději plácli přes zadek, ale nemohou, jelikož neumí najít ztracenou rovnováhu.
Podám Romaně džbán a stokorunu a čekám, až mi do džbánu načepuje pivo. Nečekám na drobné zpátky a sotva držím v ruce džbán s pivem, s hlasitým oddechnutím padám ven.
Výdech mi však uvízne v krku. Vzpomínka na šramozící křoví v lese mě děsí, přestože šlo zřejmě jen o mou fantazii.
Znovu jsem si povzdechla a bázlivě se vydalala na zpáteční cestu.
Postupně jsem zrychlovala a zrychlovala, až jsem se bála, že se rozběhnu a všechno pivo rozliju. Až na to, že zpoza stromu přede mnou vyskočil nějaký chlap. Může mu být tak čtyřicet. Sotva mě vidí, usměje se a začne se blížit směrem ke mně. Srdce mi buší, že mi málem vyskočí z hrudi. Začínám usupovat.
Chlápek se ke mně blíží a já cítím, jak mi džbán s pivem klouže z rukou a padá na zem. Tříští se na milion dílků a hořká tekutina se vsakuje do udusané hlíny. Pár střepů mě zasáhlo do nachých nohou, ale nevšímám si krve, která mi z ran stéká a bledá strachy dál ustupuju. Když v tom zády narazím do něčeho velkého, teplého a mokrého. Otáčím se a spatřím... je to další chlap, podobný tomu prvnímu.
Usměje se a pevně mi stiskne obě ruce, abych neměla kam utéct. Ten první ke mně přistoupí a jediným pohybem mě shodí ne zem.
V okamžiku, kdy cítím upocenou ruku šátrající po mých prsou si doopravdy říkám: "Bože, co se mnou bude?"
Pokračování příště...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 T!motej T!motej | E-mail | Web | 24. listopadu 2013 v 13:02 | Reagovat

ty jo, to je napínák

2 kate kate | Web | 24. listopadu 2013 v 13:20 | Reagovat

to budú nejaký úchyláci? príde Deni (zachrániť ju) ? dúfam, že hej, lebo by to dobre nedopadlo :(
napínavé!

3 kate kate | Web | 25. listopadu 2013 v 16:18 | Reagovat

kedy bude ďalší diel??? :D :-) :P ...

4 T!motej T!motej | E-mail | Web | 26. listopadu 2013 v 17:51 | Reagovat

kdy bude pokračování?????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.