Nový design

Tklivé tóny kytary

10. prosince 2013 v 17:32 | Dana Smilová |  Povídky
Bytem se nesly tklivé zvuky kytary. Lenka seděla na svojí posteli a jemnými prsty drnkala na kytaru. Okolo sebe měla poházené hromady posmrkaných kapesníčků.
Do oken bušila zimaa neustále se ho snažila rozrazit.
Zvuky kytary utichli a Lenka se dlouze vysmrkala. Do očí se jí draly další a další slzy. Opět vzala do ruky kytaru.
Vždyť ani nemohla čekat nic jiného. Nejenže ji sprostě využil, ale ještě ji nechal v jejich společném průšvihu samotnou.
U dveří do bytu cvaknul zámek. Máma se vrátila domů. Lenka se znovu vysmrkala. Odložila kytaru.
"Mami, můžeme si promluvit?" Lenka nesměle nakoukla do máminy ložnice. Lenčina máma ležela na posteli a obličejem v polštáři a vzlykala.
Lenka na okamžik zaváhala. Nemůže jí to říct, vždyť už teď je na prášky. Ale pokud jí to neřekne hned, tak kdy?
"Mami, děje se něco?" začala radši oklikou.
"Nic broučku, jenom letos žádné Vánoce nebudou. Došly peníze a na krku máme exekuci kvůli tvýmu povedenýmu tatínkovi." oj, to je zlé.
"To nevadí, já tady stejně nebudu. O mně si starosti nedělej." tak, a je to venku. Aspoň skoro. Mamka stichla a překvapeně na Lenku pohlédla.
"Jak to myslíš?"
"No tak, že radši budu žít sama. Udělala jsem hroznou chybu a musím za ní zaplatit. Sama. Nechci do toho namočit i tebe. Patnáct už mi bylo. Základku mám za sebou, tak si seženu nějakou brigádu a nějak to utáhnu.."
"Co blbneš? Do čeho ses to zase namočila? Doufám, že nemáš opět průšvih s policií."
"Ne, s kradením jsem už nadobro skoncovala. Jde o něco jiného. Už i tak máš co dělat s tím, abys nás dvě uživila, nemůžeš nás živit tři."
"Cože?! Ty jsi těhotná? Od kdy?" teda, mámě to pálí rychle, pomyslela si Lenka.
"Jsem už ve třetím měsíci. Vím to už dlouho. "
"Jsi si jistá, že to sama zvládneš?"
"Jo, jsem."
"A máš kam jít?"
"Jo, mám. Kámoška mě nechá u sebe, než si něco najdu." zalhala automaticky. Kdyby její máma věděla, že ve skutečnosti nemá kam jít, nepustila by ji z domu.
Lenka si zašla do pokoje pro tašku a kytaru.
"Sbohem, mamčo. Mám tě ráda."dala ještě mamce hodně mlaskavou pusu, slíbila, že se brzy ozve a vyšla z domu.
Venku na ni dýchnul silný mráz. Potlačila slzy, které se jí hnaly do očí a hrdě vykročila do dosud neznámého, krutého světa dospělých.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 T!motej T!motej | Web | 10. prosince 2013 v 18:44 | Reagovat

Ten konec bych tedy nečekala, ale BEZVA!!!

2 kate kate | 11. prosince 2013 v 21:16 | Reagovat

dobréééé

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.