Nový design

kapitola 7 - Psychiatrická léčebna

6. ledna 2014 v 15:24 | Dana Smilová |  Moje první kniha - Mojí vinnou
Tato kapitola je psána stylem Sářina deníčku, aby více vynikly její pocity, jak se asi cítí, jako pacient psychiatrické léčebny.
Chci se omluvit za tu dlouhou pauzu, asi to vypadalo, jako bych se na tento blog vykašlala :D
Takže, tady je Sářin deníček:

23.9
Milý deníčku,
dnes za mnou přišel Denis. Říkal, že je mu líto, že jsem kvůli němu tady. Není to kvůli němu. Můžu si za to sama. Neměla jsem si s ním nic začínat. :(
Když odešel, cítila jsem se tak smutná. Chtěl mě líbat, ale nešlo to. Ne, že bych nechtěla, prostě to nešlo. Hlavně kvůli Petře. Nejsou to ani tři měsíce, co zemřela a stále na ni musím myslet. Byly jsme přece nejlepší kámošky. Stále nemohu uvěřit tomu, že je mrtvá.
Chci domů, za mámou, za tátou. Dokonce mi chybí i moje malá sestřička Aneta.
Stále vidím Petru. Snaží se mi ublížit. Pořád říká, že jsem jí ublížila a proto teď ublíží ona mě. Ach jo, vím, že má pravdu. Opravdu jsem jí moc ublížila.

29.9
Je pozdě večer a já sedím na posteli, sama jako obvykle a brečím. Je mi smutno. Cítím se sama, jako nikdy. Už zase jsem viděla Petru. Běžela ke mně přes celou chodbu a křičela, že jsem kráva a že mě zabije. Nevím, co mám dělat.
Dokonce jsem si podřezala žíly, abych se jí zbavila. Rodiče už to ví a celou hodinu do mě hučeli, že nejsem normální, že se ve mně tááák zklamali a že bych měla co nejrychleji přestat blábolit nesmysly o tom, že vidím Petru.
Jediný, kdo mi skutečně rozumí a naslouchá jsi ty, můj milý deníčku. Tobě můžu říct všechno.
Moc mě mrzí, co si o mně celá rodina myslí.
MRZÍ MĚ TO, ŽE JSEM TAKHLE SKONČILA. A hlavně bych CHTĚLA VRÁTIT ČAS A BÝT ZASE TA NORMÁLNÍ BEZPROBLÉMOVÁ HOLKA. :((

2.10
Moje pocity/nálada: No, tak jsem celkem unavená, takže si půjdu lehnout, jinak se mi moc stýská po Denisovi. Když myslím na ty krátké chvilky, co jsem si z jeho života ukradla, na ty chvilky plné radosti ze samotné existence života, na ty společné chvilky plné krásného líbání, chce se mi smát i brečet zároveň.

Jinak, ode dneška tu jsem přesně 2 měsíce. Už brzy pojedu domů. Moc se těším. Jdu spinkat, tak dobrou.

6.10
Po dlouhé době jsem zase viděla Petru. Vyhlídky na brzký odchod jsou tedy zase v nedohlednu. :/
Pořád mi tu vtloukají do hlavy, že to je jen výplod mé fantazie, že mám na Petru zapomenout a tím zmizí i její tkz. "duch", který mě všude pronásleduje. Ale já NECHCI na Petru zapomenenout. Ty nejkrásnější chvíle svého života jsem prožila s ní, kdybych na ni zapoměla, úplně ji smazala za svého života, musela bych smazat i ty nádherné chvíle a vlastně bych neměla ŽÁDNÝ život.
Musím se s tím naučit žít.
Jsem rozhodnutá. Budu hodná a moc se snažit. I když Petru uvidím, budu to vědět jen já a nikdo jiný. Musím jet domů. Musím vidět Denise, nebo se zblázním...

11.10
Milý deníčku,
mám ze sebe radost, protože už nejsem smutná. Jenom trošičku :) A ani už nemám žádné deprese a nevidím Petru, takže už vím, že to tady má nějaký smysl.
Dalo by se říct, že jsem na Petru zapoměla, ale já nechci. Někdy jen tak sedím na posteli a myslím na ni, abych nezapoměla. :)
Poznala jsem tu jiné lidi, kteří mají podobné problémy jako já. Aspoň někteří :)
Jsem ráda, že tu je někdo, s kým si můžu o svých problémech povídat a nevysměje se mi a, což je hlavní, uvěří mi :))
Mám je ráda a nikdy, NIKDY na ně nezapomenu. Stejně jako na Petru :))
Doufám, že až se vrátím, tak budu víc sebevědomá a ne ta tichá vyplašená holka, jaká jsem byla předtím. Doufám, že brzy-

12.10
dneska mi bylo fajn. Je skvělé, že už nemám myšlenky na smrt a podobně.
Petra mi už nechce ublížit. Zase u mně byla a chtěla si povídat. Nechtěla jsem, aby si o mně někdo myslel, že jsem cvok, tak jsem odpovědi psala na papír :DD
Vím, že je asi určitě výplodem mého mozku, ale důležité na tom je, že jsem šťastná, protože ten výplod mojí fantazie mi odpustil :)))

23.10
Milý deníčku,
už dlouho jsem tu nic nenapsala, protože už se cítím skvěle...žádné deprese, úzkosti,..žádná Petra.
Hodně se mi ulevilo, když za mnou přestala chodit. Myslím, že konečně našla klid, když mi odpustila. Pochopila mě. Mám z toho dobrý pocit :).
Mám radost z toho, že mi to tady prospívá. Brzy pojedu domů. Navíc to tady hodně rychle utíká.
Cítím se prostě 1000% šťastná, jako už dlouuuho ne.

30.10
Jedu domů :3


pokračování příště...
pro upřesnění, do soboty 11.1.2014 by tu teoreticky měla ta 8. kapitola být :))
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 kate kate | Web | 9. ledna 2014 v 14:16 | Reagovat

už sa na tú kapitolu tešííííííím a toto bolo super, ešteže nepíšeš kapitoly po štyroch vetách...
dávam 5 hviezdičiek

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.