Nový design

kapitola 11 - Tabletky sem, tabletky tam

5. března 2014 v 3:16 | Dana Smilová |  Moje první kniha - Mojí vinnou
Denis zemřel při autonehodě, kdy měl autobus poruchu a kole jedoucí auto nestihlo včas zabrzdit. Sára zažila už druhý pohřeb svého blízkého. Život ji štve a rozhoduje se, co udělá dál.

Přes potok slz ani nevidím na cestu. Jdu pomalu a mechanicky stále rovně. Ruka mi co chvíli spočine na mírně vypouleném bříšku. Proč se to muselo stát?
Můj život nebyl nikdy snadný a teď, když se po smrti Petry do něho připletla i smrt Denise, stává se můj život pouze mechanickým živořením bez citů a emocí.
Už se nikdy nezamiluju. Nechci mít žádné přátelé. Budu pouze sama se svými myšlenkami. Jedinou památkou na Denise je naše nenarozené miminko. Kdo ví jestli to s ním jako svobodná matka samoživitelka vůbec utáhnu. Nevím, jak to zvládnu vůbec teď. Sama, bez práce před maturitou s dítětem v bříšku.
To abych školy nechala a šla makat hned :(
Mám toho dost, toho blbého života, kdy je ostatním jedno, že ublíží tomu druhému, hlavně když dostanou sami to co chtějí. Mám dost tohohle blbého světa. Končím...
V koupelně jsou nějaké uklidňující prášky, snad se po nich přestanu zajímat o sebevraždu.
A skutečně, byly tam. Malé bílé tabletky, které dokážou zázraky. Nabrala jsem si plnou hrst a... málem se pozvracela.
Pár jsem jich skutečně spolykala a pak se mi před očima zatmělo a moje poslední myšlenka byla: umírám.

Když jsem se probudila, byla už tma. Pode mnou byla krev. Vyděsila jsem se. A když jsem si instinktivně šáhla na bříško, zjistila jsem, co se stalo. Potratila jsem. Po už i tak mokrých tvářích se i rozutečou nové slzy.
Znovu šáhnu po lahvičce s tabletkami, ale když si představím, co zavinili, zvedne se ve mně vlna odporu.
Mrknu na hodiny. Deset pryč. Na benzíně ještě mají otevřeno. Vezmu peněženku a jdu si koupit cokoli, co zažene můj smutek.
Nakonec se domů vrátím s taškou plnou alkoholu, hlavně červeného vína. Sama pomalinku upíjím pouze se svými myšlenkami a s ubývající tekutinou se mi zlepšuje nálada. A najednou nejsem smutná. Jsem naopak neskutečně šťastná a veselá.
A když mám náladu tak dobrou, že se rozhodnu jít do blízké hospody tkz. na jedno. Má dost. a zbytek večera? Nepamatuju si.

Jestliže mi včera bylo báječně až božsky, dnes mi je naopak spíše na blití. Radši než tohle bych zhnila někde v pekle. Jenom pomyslím na jídlo, zvedne se mi žaludek, hlava mě bolí jak naostřený střep a každý pohyb mi způsobí totální výbuchy vzteku.
Do čtyř to jakž takž vydržím, ale sotva mi zavolá mamka, že příjde na návštěvu, raději šáhnu po včerejších tabletkách. Tentokrát i jich nenaberu plnou hrst, tu blbost už neudělám. Raději si vezmu pouze tři, ale třas ruk a pocity zvracení neodchází, ba naopak, horší se.
V zámku cvakne klíč (mamka má vlatní klíče) a já se nakloním nad mísu a zvracím a zvracím a zvracím...
Dokud nevyzracím krev a před očima se mi opět neudělá temno...
pokračování příště...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 kate kate | Web | 5. března 2014 v 17:53 | Reagovat

A teraz zomrie už aj jej mama z toho, že zomrie Sára a preto zomrie aj otec? A bude mať priateľa? O čom potom bude ten príbeh? Ja viem, že mám veľa otázok, keď mne sa to zdá dosť smutne, bude to vesele?

2 danasmilova danasmilova | Web | 5. března 2014 v 18:55 | Reagovat

[1]: Jezis nee, fakt uz nikdo jiny neumre. Ten pribeh jeste nekonci, jen by to bylo o nicem, kdyby se jeste ted nic nestalo, a neboj, nakonec to skonci dobre. kazdy ma prece dostat druhou sanci... ;-)

3 kate kate | Web | 6. března 2014 v 19:20 | Reagovat

[2]: aha, lebo ja už som sa bála ...a pekný profil a pravda

4 Catie XXXXXXX Catie XXXXXXX | Web | 10. března 2014 v 10:36 | Reagovat

pěkné

5 danasmilova danasmilova | Web | 13. března 2014 v 14:36 | Reagovat

Děkuju :** :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.